Proč volit KDU-ČSL?

Jeden můj známý sociolog mě poprosil, zda bych umístil jeho článek na svůj blog, protože on sám jej na signálech nemá. Sám jsem chtěl napsat příspěvěk, proč volím KDU-ČSL. Část z mých postojů se objevuje níže.

Kvapem se blíží volby do Poslanecké sněmovny a mnozí občané zvažují, koho volit, koho nevolit, či zda se k volbám vůbec dostavit. My, věřící, máme rozhodování o něco složitější - máme totiž spoluodpovědnost za formování společnosti a jít k volbám je naší křesťanskou povinností. Tudíž nemůžeme takříkajíc strkat hlavu do písku. Otázka pro křesťana tedy zní: Koho volit?

Občané před volbami zvažují mezi různými stranami. Méně hloubaví potencionální voliči dají na známé tváře, líbivá hesla nebo předvolební párek s pivem. Ti hloubavější se podívají na volební programy a porovnávají, co jim která strana nabízí. Ti nejhloubavější však zapátrají v minulosti a zkoumají, co která strana a její poslanci prosazovali, pro jaké zákony hlasovali, případně, jaké projekty se jim podařilo podpořit na regionální úrovni atp.

Na základě jakých kritérií však občané hodnotí činnost politických stran v uplynulém volebním období? Většinou podle toho, jsou-li pravicově nebo levicově orientovaní. Ti první řekněme, kladou důraz na svobodu jednotlivce, možnost individuální volby, nízký deficit veřejných financí atd. Ti druzí pak na silný stát, sociální jistoty…

Na základě jakých kritérií by však měl politickou stranu vybírat křesťan? Dle mého názoru by nás jako věřící mělo především zajímat, jak se ta která strana stavěla k otázkám a problémům, které s křesťanstvím a křesťanským učením přímo či nepřímo souvisí. Tím nechci říci, že by měl věřící ignorovat vše ostatní, například vzrůstající deficit nebo zahraniční politiku státu. Měl by ale důkladně zvážit, jaké jsou jeho priority. Čtenářům, pro něž jsou prioritou křesťanské hodnoty je pak určen zbytek tohoto krátkého článku.

Ať se to mnohým líbí, či nikoli, jedinou politickou stranou, která v minulosti nejvíce reprezentovala zájmy křesťanů a křesťanské hodnoty byla KDU-ČSL. Samozřejmě že to není strana ideální, občas je rozhádaná a nejednotná, někdy názorově nestálá a někteří její představitelé se jako křesťané rozhodně nechovali. Mezi ostatními stranami jsou však lidovci jediní, kteří se na všech úrovních politiky snaží podporovat křesťanské ideje.

Mnozí poslanci ODS a TOP 09, kteří se tváří jako zastánci těchto tradičních hodnot neváhají však protlačit zákony nahrávající hazardu, s lehkostí hlasují pro snížení mateřské a starost o sociálně slabší jim neříká vůbec nic. O ty má starost, alespoň rétoricky, ČSSD. Je však otázkou, jestli její štědrost nepovede k zadlužení na nějž v budoucnu doplatí zase jen ti nejchudší. Navíc postoj ČSSD ke křesťanským hodnotám je značně problematický. Zatímco někteří její vrcholní představitelé se veřejně označují za věřící, téměř ve všech hlasováních, kdy se jednalo o zákony, související se základními křesťanskými hodnotami, se zachovali spíše jako přesvědčení a bojovní ateisté. Vrcholem jejich starosti o blaho křesťanů pak bylo, že se stali společně s komunisty hrobníkem připraveného zákona o církevních restitucích, jež měl konečně z církví udělat soběstačné subjekty nezávislé na státu.

Jak bylo řečeno, jediná politická strana, která se vždy stavěla na stranu křesťanských hodnoty byla pouze KDU-ČSL. Jen zavzpomínejme, která strana se vždy jednotně stavěla proti potratům a euthanasii, která strana vždy podporovala mnohé církevní instituce, například církevní školství nebo charitu. Která strana vždy podporovala tradiční rodiny s dětmi, jež jediné zaručí budoucnost této společnosti? A na krajské úrovni to byli opět lidovci, kteří se nejvíce zasazovali o financování katolické charity, pečovatelských domů, hospiců, oprav kostelů, kaplí apod. Je potřeba si uvědomit, že nebudou-li tu oni, zmizí i tato podpora.

Jak jsem výše napsal, KDU-ČSL není rozhodně strana ideální a má mnoho a mnoho chyb. Nepopiratelným faktem však je, že na české politické scéně neexistuje jiná politické formace, která by více podporovala křesťany a křesťanské hodnoty nežli právě strana lidová. Tuto skutečnost bychom měli, až budeme vybírat volební lístek, vzít přinejmenším v úvahu.

Jiří Horák

sociolog