Výlet do Guimarães

Již skoro před měsícem jsme podnikli výlet do Guimarães. Městečka ležícího 50Km severovýchodně od Porta. Dopředu jsem si průvodce nestudoval, nechal jsem to na jiných. Nakonec se mi zde líbilo snad víc než v Braze.

Z tohoto města pochází první král Portugalska. Je zde hrad i zámek, který byl letním sídlem Portugalských králů až do 15. stolení. Turisté zde především obdivují labyrint překrásných úzkých uliček. Celé historické město je opět součástí UNESCO.

Guimarães si velice zakládá na své historii. Město žije kulturou. Je zde umístěno několik sbírek (ty jsem bohužel neměl čas navštívit), dále pak divadla. Velice populární jsou prý místní trhy a slavnosti.

Stejně jako ve Vila do Conde i zde můžeme spatřit zastavení křížové cesty formou kapliček. Velice lituji, že zde nebudu v postní době - křížovou cestu městem bych si nenechal ujít.

Celé město na mě působilo velice klidným dojmem. Byli jsme tam v sobotu a lidé se procházeli, posedávali v parcích či vycházeli na pikniky.

Na kopci nad městem je rozsáhlý park. Je to skalnaté území plní balvanů.  Dominantou místa je moderní koste. Na východním cípu leží malinká kaplička v skále. Celé rozsáhlé území s krásným výhledem na město je odpočinkovou zónou pro místní i turisty a tak nechybí mnoho laviček a míst vhodných k pikniku. Nahoru vede lanovka. My jsme se ale rozhodli jít na kopec pěšky. Myslím, že Španělky a Litevka to udělali jen proto, aby si zachovali „tvář". Celou cestu šli totiž úplně poslední a myslím, že nám to do smrti nezapomenou... Pak se od nás raději oddělili :). A tak jsme si prohlídli park, sešli dolů a dali si lehkou večeři.

Při cestě na vlak jsme procházeli kolem jednoho kostela, kde zrovna končila mše svatá. Bylo asi hodně plno, protože lidé stáli i před vchodem. Pomalu jsme prošli a já si udělal fotku. Najednou nás oslovil starší pán. Ptal se nás, odkud jsme (pochopitelně znal Prahu, Brno ne...) a když mu děvčata sdělila, že studují architekturu, trval na tom, abychom šli s ním. Zavedl nás do přilehlé budovy -  bývalého kláštera. Dnes je to domov důchodců. Hned jak jsme tam vstoupili, tak nás přecházel zrak. Nádherné obrazy, zdobené dřevěné dveře, rajská zahrada... Viděli jsme sedět v atriu několik babiček modlících se růženec. Prohlídka trvala asi čtvrt hodiny a byla zakončena pohledem na nádhernou barokní sakristii.

A protože se i počasí vydařilo, odjížděli jsme z tohoto města nadšeni.

Fotografie i s komentáři naleznete zde: